Oblečení na pohřeb

​

Při volbě ošacení zohledňujeme svůj vztah k zesnulému. Zpravidla platí, že čím bližší vztah, tím tmavší by zvolené oblečení mělo být. Na pohřeb v rámci rodiny je černá barva samozřejmostí. Při rozloučení s běžnějším známým lze volit tmavší odstíny hnědé, modré, fialové či šedé.

​

Muži by měli mít tmavý oblek bez lesku a nápaditých vzorů, bílou košili, černou kravatu a černé boty. Samozřejmostí jsou černé ponožky. V krajním případě lze tolerovat i tmavé, nejlépe černé džíny a tmavou košili. Vše samozřejmě bezchybně čisté.

​

Ženy by měly mít zahalená ramena a kolena. V případě úmrtí v užším rodinném kruhu jsou samozřejmostí černé šaty, v jiných případech postačí šaty tmavé. Tmavý šátek přes hlavu, stejně jako černá kabelka či klobouk mohou také patřit ke smutečnímu úboru. Celkově volte oblečení spíše konzervativní.

​

Největšími prohřešky proti etiketě jsou zejména světlé džíny, křiklavé barvy, výstřihy a minisukně, sportovní obuv či zašpiněné ošacení.

​

​

Netradiční pohřeb

 

V některých případech můžete být požádáni rodinou o neformální oděv nebo oděv v určité barvě (například v oblíbené barvě zesnulého).

Zpravidla upozornění na změnu dress codu (oděvu) naleznete na parte.

​

​​​

Průběh pohřbu

 

Průběh pohřbu má být v souladu s tím, co si přál zesnulý a měl by také reagovat na potřeby pozůstalých. Z počátku může být pomalý a smutný, ale může končit vesele jako oslava života. Jako symbolický projev úcty a respektu k zesnulému umožňujeme držet u rakve čestnou stráž.

​

Klasický průběh civilního pohřbu s obřadem ve smuteční síni je zpravidla následující:

• po příchodu do obřadní síně pokládání květin k rakvi, případně přímo na rakev,

• následuje skladba z hudební produkce,

• na řadu přichází řečník, případně více řečníků,

• pokud má někdo z hostů něco připraveného či napsaného, například historky z mládí, poděkování, je na to vhodná doba. Pokud se necítí vystupovat veřejně, může svoji vzpomínku vhodit do speciálně připravené krabičky, která bude pro rodinu krásnou památkou na zesnulého (upozornění o vzpomínkové krabičce bude uvedeno na parte),

• následuje opět hudební produkce a odvoz samotné rakve (v některých případech rakev zůstává na místě po celou dobu obřadu),

• kondolence nejbližším pozůstalým.

​

Církevní pohřeb probíhá odlišně. Po příchodu do kostela se hosté usadí a po vyslechnutí smuteční mše následují nosiče rakve, vybrané často z úzkého rodinného kruhu, na hřbitov, kde mohou sledovat uložení rakve do hrobu.

​

​

​​Jak kondolovat?

 

Pro kondolenci neplatí žádná šablona. Pokud se nám v daném momentě nedostává slov k vyjádření soustrasti, zcela postačí i pevný stisk ruky. V každém případě je třeba se vyvarovat planých frází. Vhodný čas pro kondolence je přibližně dva týdny poté, co k úmrtí došlo.

​

V případě kondolence při obřadu je nejvýmluvnější tiché podání ruky, případně jemná úklona. Tiše pronesená slova „upřímnou soustrast“ plně postačují. Pokud chceme pozůstalému nabídnout pomoc s dalšími záležitostmi, rozhodně to nespojujeme s kondolencí, ale vyčkáme na pozdější příležitost. Pokud je u obřadu kondolenční kniha, je vhodné ji pro kondolence využít.

​

Pokud zvolíme písemnou kondolenci, rozhodně se vyvarujeme elektronické cesty, tedy žádný e-mail či SMS. Za nevhodné může být považováno i použití telefonu k ústní kondolenci. Nejvhodnější je stručně napsaný dopis na bílém papíru nebo kondolenční list.

​

​

Pohřební hostina

​

V dnešní době jsou již velkolepé hostiny spíše minulostí, setkáme se spíše s obědem pro blízké příbuzné. Účast na hostině není povinná, stejně jako není nutné ji organizovat. Vše je na vlastním uvážení. Někdy stačí krátké setkání v odpoledních až večerních hodinách. Jde o uctění památky zemřelého, například u sklenky vína.​​

​

​